Indie
Přeskočit text a přímo na fotoalbum Indie

*My žijeme pohodlněji, oni šťastněji. *Hlavní slovo v rodině mají prarodiče. Rodiny drží spolu a jsou velmi početné. *Ženy tam nejsou přeemancipované, mají smysl (poslání) pro rodinu, mají přirozenou úctu u mužů. Není ani běžné se o ženách bavit veřejně. *Muž je mužem, žena ženou (jsou ze staré školy...) *Děti jsou hýčkané, budoucí zaopatřovatelé starších. Ale mají výchovu – a kupodivu netrpí tím jejich osobnost..., vrozená je autorita – ke vzdělání (a škole), k rodičům, k duchovním cestám (všech vyznání). O tuto autoritu nepřicházejí a nejsou obíráni... *Chlapce nad 10 let neuvidíte v kraťasech. *Motorky a kola se nezamykají a nekradou. *Do kostela – zásadně naboso. *Anglicky mluví již děti v mateřské školce, (zřejmě je tam nezdržují školní inspekce...) *Mají moře, ale neplavou. *Sárí – barevná látka – se kolem těla jen omotává, je to docela věda... *Do školy přicházejí děti za sebou, ne vedle sebe. Každé ráno se začíná venku společnou modlitbou. *Školní uniformy má každá škola jiné, vypadají pěkně. Škola je často mnoho kilometrů vzdálená – chodí se pěšky. *Troubení na silnici je slušností a druhem zábavy. *Nikam se nechvátá. *Lidé se v Indii nerozvádějí prakticky vůbec. Spíše problémy řeší... *Každý stát v Indii má jiný politický systém. *Zakoupení šlapacího šicího stroje na vesnici – rovná se půjčka. Toto pro ty, kdo chtějí podnikat jako krejčí. Ostatní tyto stroje nepotřebují. *Venku se žije do noci, dopoledne začíná až kolem deváté hodiny. *Kriket je národním sportem – dívají se na něj mladí, staří, muži, ženy – na jednom televizním kanálu jde nepřetržitě. U televizí se scházejí (ne každý ji má) - jako u nás při finále hokejového mistrovství. *Cola s mátou se nedá pít... *Sai Baba říkával – žebrákům nedávejte peníze, ale dejte jim práci. *Nejméně zajímavá pro mě byla příliš „evropská“ Goya (dříve portugalská kolonie) – tedy letoviska u moře a němečtí důchodci... (A sárí ženám sluší víc než džíny.) *Radují se, usmívají a jsou vděční – za každý den, tak na mě působila většina místních – od nejmenších až po umírající. A pak – úcta. Oni většinou znají úctu jeden k druhému, mladší ke staršímu, muž k ženě, děti k rodičům a prarodičům a všichni k sobě navzájem a k Vesmíru kol nás... hd

Fotoalbum otevřete kliknutím na obrázek